Byl ruský chirurg světového významu, vědec, lékař a pedagog. Je považován za jednoho ze zakladatelů chirurgie. Patřil mezi první evropské chirurgy, který používal éter jako anestetikum, roku 1847 použil jako první chirurg na světě éter při operaci v polních podmínkách. Patří k ruským národním hrdinům, důkazem je to, že v roce 2008 byl zvolen do padesátky největších Rusů historie. Nikolaj Pirogov se narodil 13. listopadu 1810 v Moskvě a zemřel 15. prosince roku 1881 ve Vinnycje na Ukrajině. Po smrti bylo jeho tělo balzamováno technikou, kterou sám vyvinul, a následně uloženo v kostele na Ukrajině. Jeho tělo zůstalo dodnes ve vynikajícím stavu. Zemřel jako poslední čtrnácté dítě státního úředníka. Jeho otec zemřel roku 1824 a rodina zůstala nezaopatřená. Většina jeho sourozenců zemřela, naživu zůstali pouze dva bratři a tři sestry. Rodinný lékař, profesor anatomie a fyziologie na moskevské univerzitě, Efrem Mukhin zařídil, aby Pirogov v roce 1825 začal studovat na lékařské fakultě v Moskvě. Ve dvaceti šesti letech Nikolaj Pirogov přijal místo chirurga na německé univerzitě v Dopratu, kde pracoval v letech 1836 až 1840. V dopratské nemocnici působil mimo jiné jako učitel anatomie. V roce 1840 oslovil Pirogova ministr Kleinmichel a nabídl mu místo primáře na chirurgickém oddělení v nemocnici ve vojenské akademii armádní medicíny v Petrohradě. Na základě toho zavedl výuku topografické anatomie jako základ vzdělání chirurga. Pro tento účel vytvořil velký atlas topografické anatomie s využitím tenkých řezů prováděných na hluboce zmražených kadaverech. V září roku 1854 napsal N. Ivanovič Pirogov, jako uznávaný ruský lékař, velkovévodkyni Jeleně Pavlovně o svém plánu založit společnost žen, jež by pomáhala nemocným a raněným. Vyzval ji k výběru personálu. Velkovévodkyně založila z vlastních zdrojů Společenství sester Pozdvižení sv. Kříže pro pomoc raněným a nemocným vojákům. Na Pirogův popud nechala velkovévodkyně vylepit letáky, v nichž prosila všechny ženy, které nejsou vázány rodinnými povinnostmi, aby se k ní přidaly a pomohly vojákům v Krymské válce. Ženy, které pak sama vybrala, vybavila do války stejnokrojem. Jednalo se o dlouhé hnědé šaty, přes které měly sestry oblečenu bílou zástěru, která jim chránila vlastní šaty. Na krku nosily stříbrný kříž 24 zavěšený na modré stuze. Tento stejnokroj je považován za předchůdce dnešní sesterské uniformy. Ruský Červený kříž založila Jelena Pavlovna a Pirogov byl jeho představitelem. Pirogov požádal o vyslání do krymské války. Díky pomoci velkovévodkyně byla žádost akceptována. Pirogov 9. 11. 1854 vyrazil na Krym, kde pracoval 14 měsíců. Po celou dobu pracovali v lazaretech zřízených ve stanech a zachraňovali raněné i v poli. Ačkoli byl Pirogov vynikajícím chirurgem, byl ostatními lékaři málo oblíbený i přes to se zasloužil o vznik ženského ošetřovatelství a prosadil myšlenku uplatnit ženy na bojišti. Je třeba si uvědomit, že pro tehdejší dobu bylo nemyslitelné, aby pacienty ošetřovaly ženy – natož ve válce. Pirogov dále zavedl operování na bojišti pod narkózou (anestézií), zásadně snížil množství amputací. Jako spisovatel je doceňován pro své významné dílo o válečné chirurgii. Vyšlo v němčině a poté bylo vydáno i v ruštině v letech 1865–1866. Pirogov rozpracoval tematiku úrazového šoku. Bezprostředně po skončení krymské války vydává Otázky života. Deník starého lékaře, které vychází česky v roce 1911. Věnoval se také reformě školství. V Rusku vytvořil základy moderní pedagogiky, prosazoval vzdělávání a důstojné postavení žen ve společnosti. Byl kritikem zaostalého školství. Za své pokrokové názory byl pronásledován ruským režimem. Pro opakované konflikty s režimem strávil posledních dvacet let na svém statku na Ukrajině, s výjimkou několika zahraničních cest. Při jedné z nich, do Itálie v r. 1862, zachránil život Giuseppe Garibaldimu (vůdce východopruských povstalců), který byl těžce zraněn v prohrané bitvě, a to bez amputace, kterou navrhovali přítomní lékaři.