Alice Masaryková byla nejstarší ze všech čtyř dětí Tomáše a Charloty Masarykových. Narodila se ve Vídni v roce 1879. Po přesídlení rodiny do Prahy vystudovala Minervu, první dívčí gymnázium. Studium dívkám umožnila i česká Lékařská fakulta, zde začala studovat, protože jejím snem bylo stát se lékařkou. Bohužel kvůli zdravotním komplikacím a častým posměškům ze strany mužů, byla nucena studia opakovaně přerušit. Vystudovala pražskou Filozofickou fakultu, kde jako první žena získala doktorát z historie. Při studiích pobývala na univerzitách v Lipsku, Berlíně a po ukončení pražského rigorózních zkoušek studuje sociální nauky v Chicagu. V roce 1905 se stala učitelkou, nejprve v Českých Budějovicích a od roku 1910 v Praze. Po vypuknutí 1. světové války, její bratři Jan a Herbert narukovali do armády a sestra Olga odjela s otcem do zahraničí. Alice se starala o nemocnou matku a posléze i o rodinu bratra Herberta, který na jaře 1915 zemřel na tyfus. Od října 1915 byla osm měsíců vězněna ve Vídni pro uchovávání protistátních tiskovin, jednalo se především o články jejího otce. Po skončení války a vzniku samostatného státu stála u zrodu československé školy pro ošetřovatelky a Vyšší sociální školy. Rozvíjela styky se zahraničními institucemi podobného charakteru, zejména v anglosaském světě. Do Československa pozvala také americké ošetřovatelky, které pak pomáhaly budovat výuku ošetřovatelství u nás. V roce 1919 založila Československý červený kříž a zároveň byla jmenována jeho předsedkyní, kterou zůstala až do vypuknutí 2. světové války. Organizovala také peněžní sbírky a humanitární akce na podporu aktivit ČSČK. Z jejího popudu se v Československu začal od roku 1923 slavit Den matek. Alice se rovněž podílela na vzniku domácích organizací britského křesťanského hnutí YWCA a YMCA. Po smrti své matky roku 1923 převzala roli první dámy a stála po boku svého otce až do jeho smrti. Angažovala se zejména ve stavebních úpravách Pražského hradu. Při kterém započal její vztah s architektem Josipem Plečnikem, přestože byla velmi zamilovaná, jejich vztah skončil nenaplněný. Sklonek jejího života byl smutný. Nacistickou okupaci prožila převážně v USA. Zemřela takřka slepá, na podzim roku 1966 v domě pro seniory v Chicagu. Její ostatky byly v roce 1994 převezeny z USA do Lán, kde je pohřbena po boku svých rodičů. Z historického hlediska přinesla českému ošetřovatelství a 22 českému ošetřovatelskému školství pevné základy. Alice Masaryková byla velmi zajímavou ženou, na svou dobu velice odvážou a ušlechtilou.